Sev3Doviny

Pro začátek bych se měl omluvit. Je až trestuhodné, že i když máme tak rádi architekturu a dělání modelů v této oblasti, dostáváme se k nějakému postřehu o téhle tématice až dnes. Co je však polehčující okolností tak to, že lépe pozdě, než nikdy! 😊

Rád bych Vám ukázal jeden z projektů, který jsme tvořili minulý rok. Řeč bude o polyfunkčním domu, sloužícím k výraznému zlepšení občanské vybavenosti v jedné nejmenované obci na Hané.

Jak už to bývá ve většině případů, kdy tvoříme architektonické modely, tak i zde jsme použili materiál PLA. Jak je zřejmé z obrázků, krásný a čistý bílý model zvýrazňuje kontrastní oranžová která je použitá k jasnému definování účelu konkrétních prostor.

Celý dům má dvě patra. Spolu se střechou je rozebíratelný a je možné nahlédnout do všech jeho částí. Celek je velký cca 45x40cm a je umístěn na PVC desce o velikosti 50x40cm.

Jsem vždy rád za tento typ projektů a studií a vždy mě těší, když se zadaří a po pár letech je možné vidět naše modely v životní velikosti. Vzhledem k potenciálu pro danou oblast věřím, že i tento se podaří uskutečnit a v místní kavárně si dám dobrou kávu …

Tomáš 

Naposledy jsem tu ukázal, jak si vyrobit pár kamarádů do nepohody. Tedy pejska a lištičku. Co kdybychom však chtěli, aby to, co vyrobíme mělo trochu větší přesah než jen občasné pohraní si našich malých dětí, nebo výstavka na poličce pro zvelebení našich domovů.

S touto myšlenkou za námi přišel jeden velmi milý a nadšený pán, budeme mu říkat třeba „klient“ a zadal nám jednoduché a zároveň geniální zadání.

„Vyrobte mi prosím raznice – razítka, na kterých budou stopy domácích zvířat.“

Když jsme si ujasnili velikost, druh i počet, dali jsme se do práce. Jako materiál jsme zvolili corkfill od značky colorFabb. Má krásnou hnědou barvu a při výrobě, kdy se plastová struna taví oproti jiným materiálům „voní“. Nepředstavujte si ale něco jako vonné tyčinky. To zase ne. Nicméně když máte po nějaké malosériovce z technického prostředí, na který se používá ABS, ASA, PC/ABS a podobné materiály, je to příjemná změna.

Po krátkém testování se nám osvědčily dvě velikosti. Dětem se lépe držela menší a dospělým o kousek větší. Konkrétně 15x15 děti a 30x30 dospělí. Pro někoho se to zdá jako zanedbatelné, ale hlavně u těch dětí se to jevilo jako dobré řešení.

K dispozici nakonec vzniklo těchto osm domácích zvířátek: samozřejmě kočka, kůň, kráva, kačena, ovečka, pes, prasátko a slepička.

Hloubka ražené stopy je 7mm a použít se dá krásně v mokré hlíně i plastelíně.

Vše se nám tak líbilo, že je možné zakoupit si je i u nás na e-shopu. Tak pokud máte zájem, neváhejte objednat. Materiál může být také dřevěný, nebo třeba i jiný s libovolnou oblíbenou barvou vašich dětí, nebo třeba i v barvách skautského oddílu.

Tomáš

Pokud už jste se s 3D tiskem setkali, pak víte, že za správných okolností lze vyrobit téměř vše. Jo pravda. Je třeba brát v potaz i tiskárnu, která danou věc vyrábí a nečekat, že tiskárna za 20 tisíc vyrobí to stejné jako ta za 2 miliony. Co ale dokážou skvěle tiskárny za 20 tisíc, jsou různé designové věci. Různé upomínkové předměty, marketingové, postavičky, poháry, hračky o a spoustu dalších „pracholapů“, které se dají vystavovat na poličkách. 

Dnes vám v tomhle krátkém příspěvku ukážu něco, co je přesně takovéto????.

Jak už nadpis napověděl, budeme se zabývat zvířátky. Pokud máte malé děti, pak je jisté, že zvířátka milují. Pokud děti ještě nemáte, pak budu doufat, že zvířátka milujete vy. 

Pro ukázku zvířecích „pracholapů“ jsem dnes vybral dva zástupce. Ty dva, které má nejraději má dcera. První je pochopitelně pejsek. Tradiční model psa. Nejsem super znalec, a tak si plemeno dosaďte sami. Nerad bych někoho náhodou pobouřil. Je to její mazel do nepohody. I když plast je tvrdý a barva ne zrovna přirozená. Model je detailní, a i když si zrovna nehraje, zdobí pokojíček právě na té poličce. 

Druhý zvířecí zástupce je tak trochu z jiného soudku. Není tak domácí jako pes, a i způsob jakým je vyrobené je malinko netradiční. Řeč je o rudé lišce. A způsob, jakým byla vytisknutá? Jak vidíte, je dost “hranatá“, trojúhelníková, nebo chcete-li – mnohoúhelníková. Zkrátka a jednoduše se dá říct, že rozlišení u tohoto 3D modelu bylo sníženo a díky tomu se projevilo to, z čeho jsou všechny modely dělané. Tedy z malých trojúhelníčků. Z toho plyne jediné. Chcete-li model detailní, musíte přidávat … Chcete-li ale takovouto peckovou lišku, musíte ubrat ????. 

Znáte to přísloví, že málo je někdy více? No tak toho jsme se tentokrát držet nemohli. Jo někdo by si myslel, že tisknout velké objekty je brnkačka. Jenže co když je to z materiálu, co se tak úplně dobře netiskne.

Řeč bude dnes o flexibilním materiálu s označením Flexfill TPU 98a. Co o něm říct. Je to prostě guma. Jenže super guma!

Je to jeden z materiálů, které mám hrozně rád a když se naskytne příležitost ho použít, výsledky bývají neskutečné. Tento typ materiálu a jeho odnože se převážně používají na různé ochranné kryty, (u nás třeba i na rohy stolů), kolečka pro RC modely nebo v tomto případě jako kryt brzdného systému postaršího karavanu, kde původní ochranné plasty odcházejí a vrakoviště tímto krytem zrovna nepřekypují.

K dispozici nám byl původní černý díl s již dost pošramoceným kabátem. I přesto se nám povedlo ho překreslit a, pravda po dvou neúspěších z jiných zkušebních materiálů, jsme vše odladili a započal malý maraton. Přesně tak. Když si představíme, že tento díl měl cca 245x206x68mm a z běžných materiálů typu PLA se vyrábí cca 17 hodin, pak z Flexfillu to bylo 51 hodin.

Rozdíl není zanedbatelný, ale zkrátka gumový materiál potřebuje od tiskáren více péče, a tak jim to déle trvá. Občas, když jsem se nachomýtl ve výrobě a tisk kontroloval jsem se lekl, že celý proces stojí. Občas jela tiskárna na některé ze svých os tak pomalu, že se téměř nehýbala.

Po více než dvou dnech jsme se výsledku dočkali a náš kryt ozkoušeli. Žel zatím nemáme fotografie od klienta přímo z karavanu, ale i tak díl vypadá fantasticky.

Tomáš

Dnes trochu navážu na předchozí článek od Katky. Nebude to nic o její „pěně“, ale předmět, který vám chci ukázat je součástí zbroje právě Wonderky. Ano řeč je o jejím meči. Bez něj by to přece nešlo a jen „laso pravdy“ nestačí. K výrobě jsem použil model z „thingiverse“ což je stránka s 3D modely (pokud by někdo nevěděl tak odkaz na konkrétní díl je uvedený níže.

Nechci se zabývat technickým parametry výroby a následného opracování až na dva poznatky. Protože jsem chtěl ušetřit (nejednalo se o komerční zakázku), tak jsem slevil z některých svých nároků a k barvení použil klasické spreje dostupné v každém hobby marketu. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, protože přesně tento způsob používá kdekdo a špatný být vůbec nemusí. Já však sáhl do zásob, které jsou možná starší než naše samotná firma. Konkrétně se jednalo o jeden tmavě šedý, který jsem chtěl použít jako dotónování odstínu ostří.

Nechci tady ze sebe dělat žádného mistra modeláře a říkat, že jsem tušil, jak to dopadne. Sprej moc nefungoval. Byl zaschlý a dělal kaňky. Díky tomu jsem však dosáhl něčeho, co jsem nečekal. Na základní světlejší šedou, která již na ostří byla jsem z poměrně velké dálky nanesl onu tmavou a ta celému ostří dodala nádhernou patinu, která je vidět na obrázku níže. No posuďte sami.

Druhý poznatek se týkal něčeho trochu jiného než sprejů, ale s barvením má také co dočinění. Řeč je o papírové izolepě, která se čas od času používá k zakrytí částí, které nechceme, aby na ně byla nanesena konkrétní barva. Měl jsem po ruce jednu v levnějších pásek a jaké bylo mé zklamání, když z nějakého důvodu se nanášená barva dostala až pod ni. Co víc, při odstraňování oné pásky zůstalo na pár místech lepidlo, které se těžko odstraňovalo a bylo třeba místa znovu ošetřit a nanést barvu štětečkem. Proto říkám, není páska jako páska.

Co dodat závěrem? Nikdo učený z nebe nespadl a kdo nic nedělá nic nepokazí. Za nás to dopadlo vcelku fajn. Však posuďte sami…

Tomáš

Co mě na naší práci hodně baví, je prolínání napříč celým spektrem oborů. Ne, že bychom dělali vše, ale někdy se můžeme zapojit do projektů, kde 3D tisk je součástí procesu, který později tvoří další produkty.

Jasně. Někdo by si teď mohl říct, že takových možností je v 3D tisku hodně a děje se to dnes a denně. U nás to tak ale vždy nebývá. Mnoho našich projektů je jen o 3D tisku. Jenže dnes ne.

V minulosti jsme měli možnost vytvářet několik forem pro různé druhy odlévání, ale co patří mezi mé oblíbené projekty, je výroba forem pro vyklepávání a lisování. Ano, čtete správně.

Tím posledním, co jsme začátkem letošního roku vytvářeli, byla forma pro formování plechu. Konkrétně měděného používaného pro klempířské práce na střechách. Naše forma měla sloužit k vytlačení ornamentů do jedné okrasné římsy, která je součástí věže u budovy mateřské školky.

Vždy, když se k nám dostane podobný požadavek, mám z toho velkou radost. V tuto chvíli jsem však malinko znejistěl. Celá věc musela být provedena velmi rychle, a to nám maličko svázalo ruce. Jako materiál v požadovaném množství jsme mohli ze skladů vzít jen klasické PLA a nebo Pet-G. Z našeho úhlu pohledu nám lépe vycházelo Pet, a tak jsme se pustili do práce.

Při výrobě bylo třeba zohlednit několik faktorů. Celá taková forma měla několik částí. Spodní, do kterých se plech vytlačoval a vrchní, které ho formovaly. Navíc nás tlačil čas a jak jinak než rozumná cena.

Protože původní okrasná římsa byla velmi detailní, již na začátku jsme se dohodli s klientem (budeme mu říkat třeba Alex) na několika drobných změnách, které ne že by vyhovovaly nám, ale dávaly dostatečný předpoklad k tomu, že se celá akce povede. Výroba celé formy trvala cca 24hodin čistého času tisku na 3D tiskárně. Vím, že někteří, kteří si budou tento článek číst nebudou mít moc představu o tom, zda je to hodně, nebo málo. V tomto případě, je to málo. Je to málo díky jedné věci. Každá délka 3D tisku, na dnes již běžně dostupných 3D tiskárnách, se odvíjí od jednoho důležitého faktoru. Tím je výška tisknuté vrstvy. My zvolili tu největší, jakou nám naše zařízení umožnovala. Zpětně to hodnotím jako ne úplně šťastné řešení. Výtisk sice neměl vliv na kvalitu konečného výrobku, ale výroba v této kvalitě je již něco, co patří do minulého století.

Protože se začínalo se zkušebními vzorky, na kterých se testovala výstupná kvalita lisovaného plechu vzniklo několik dílů. Protože jsme chtěli Alexovi ušetřit, počítali jsme s tím, že pokud se dílce osvědčí, budou následně spojeny pomocí závitových tyčí do většího celku. To se nakonec také stalo. Jen jich bylo méně, než jsme původně mysleli. Celá římsa na jedné straně věže má okolo jednoho metru. Naše forma se skládala jen z částí dlouhých cca 30cm. Protože ale ani lis, na kterém byla forma vytlačovaná není tak velký, ničemu to nevadilo.

Vím, že naše forma možná nevypadá jako raketa Elona Muska, ale práci splnila. Pravda. Jak nadpis celého článku naznačuje otestovali jsme jeden z limitů materiálu Pet-G, a protože tento materiál není 100% vhodný na takový projekt jeho limit jsme našli. Ne celá forma vydržela až do konce. I tak se ale zadařilo a projekt se povedl dotáhnout do konce.

Tomáš

EVA pěna je doslovně ethylenvinylacetát a řadí se mezi termoplasty. Je to oblíbený materiál zejména mezi cosplay fanoušky, proto ji najdete hlavně na eshopech takto zaměřených. Dá se sehnat ve více tloušťkách a já pracovala konkrétně s 2mm.

Pěna přišla zabalená do role, jelikož je poměrně pevná a ne příliš skladná. Na první pohled mi připomněla pěnové podložky, nebo dětské pěnové puzzle.

Můj záměr byl vytvořit kostým Wonder woman, konkrétně její korzet. Trochu mylně jsem se domnívala, že když se jedná o termoplast, bude stačit vystřihnout tvar, ten vytvarovat na postavu a dozdobit. Takhle to ale nefungovalo. Stále to vypadalo jako neforemná roura. Takže znovu a jinak. Jelikož trochu šiju inspirovala jsem se v tom jak se vytváří střihy a začala stříhat jednotlivé díly stejným stylem, jako bych chtěla ušít korzet.

V tomto směru se s pěnou pracovalo velice dobře. Snadno se stříhá i řeže. Já používala nůž aby byly hrany jednotné a rovné, kvůli následnému lepení. Nijak nešpiní a nezanechává žádný odpad. Pracuje se s ní stejně snadno jako s obyčejným papírem.

Pěna se doporučuje lepit kontaktním lepidlem. Já jsem kvůli časové tísni zvolila klasický chemopren. Osvědčilo se mi lepené hrany lehce zdrsnit brusným papírem. Při dodržení postupu spoje drží opravdu pevně.

Teprve takto slepený korzet jsem nahřívala a lehce doformovala. Nebyly potřeba velké změny tvaru, jelikož korzet byl stříhán již na míru a lepením se pěna už sama formovala do přesně požadovaného tvaru. Nahřívat je potřeba horkovzdušnou pistolí. Klasický fén na to zkrátka nestačí. Ledaže by se nahřívalo jedno místo delší dobu. Pěna však velice rychle chladne, proto bych fén nedoporučila, leda v krajní nouzi.

Nahřátá pěna poměrně změkla, ale ne tak moc, jak jsem si představovala. Po zchladnutí však drží krásně tvar.

Závěrem bych řekla, že jsem očekávala něco maličko jiného, více plastičtějšího, nicméně jsem z výsledku nadšená a vlastně to bylo přesně to, co jsem k danému projektu potřebovala. Jelikož mi nějaký materiál zbyl, mám už další nápady, jak by se dal využít, ale o tom možná někdy příště.

Katka